A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Velká Británie - Cestopisy

Skotsko 2011 _ Loch Lomond a Balloch - devátý den ve Skotsku

Opět nás počasí neklame. Je hnusně. Po poledni se však vyčasí a my se procházíme po Country parku Balloch. Akorát že boty máme trošku plné vody. Stejnojmenný fotoalbum doplňuje tento cestopis

**GLENGOYNE_DISTILLERY - LOCH LOMOND _ DEN DEVÁTÝ**

V sobotu 25. června vyrážíme ráno na největší skotské jezero, a to na Loch Lomond. Je hnusně, ale to už nás nepřekvapuje. Už po několikáté brázdíme dálnici směrem na Glasgow. Horší počasí snad už být nemohlo, prostě počasí na draka nebo pod psa. Postupně usínáme v autě, a když se probudím, Pavel akorát parkuje na parkovišti přímo u Glengoyne Distillery. Musí prý vyndat mapu a najít kudy tudy cestička, že prý někde blbě odbočil. Vzhledem k tomu, že jsme s Květou za jízdy spali, mohl klidně říci, že uviděl směrovku na destilku, a proto nás tam vzal.
Když už jsme teda tady, vstupujeme do areálu na prohlídku whiskovny. Zaplatíme vstupné, volíme to nejzákladnější, které činí 6,75 £ za osobu. Z pokladny přejdeme do expozice, kde nám každému nalijí jednoho panáka whisky. Pavel nemůže a Květa nechce, protože jí opět nechutná. Tak to tedy zbývá na mně a musím vypít všechny tři panáky. Po krátkém představení destilky nás provádí i výrobnou. Z počátku je povoleno jak natáčet, tak i fotit. Přicházím na flignu - kamera pro to, aby se dalo natáčet, nemusí mít otevřenou dotykovou obrazovku, ale stačí vytáhnout okulár, tak to tak provedu. Připadám si jako špion, natáčím, co se dá, přece to pak prostříhám v počítači. Když prohlídka končí, průvodkyně nám povolí natáčet a fotit. V tu chvíli ale zjistím, že jsem totiž zapomněl zapnout nahrávací tlačítko, takže jsem celou dobu vypadal spíš jako blbec než špion. Ještě pak jdeme do místního obchodu. Ti co měli zaplacenou dražší prohlídku, měli toho taky víc na ochutnávání. Díváme se tam na ceny whisky, které začínají na nějakých 25 £ za tu nejobyčejnější a nejmenší. Většina se jich však pohybuje od 35 £ nahoru. Netroufám si odhadnout, na kolik vyjde ta padesátiletá. Asi na moc. Takže opouštíme destilku a pokračujeme dál na Loch Lomond.

Pavel konečně nachází tu správnou cestu. Dojíždíme do dědiny Balloch. Pavel zaparkuje a jdeme do přístavu a infocentra. Opět celkem silně prší a fouká vítr. Přemýšlíme tedy, jestli pojedeme lodí nebo ne. Pavel rozhoduje za všechny – pojedeme a čeká nás tím pádem hodinová plavba. Asi po půlhodině čekání se naloďujeme a vyplouváme. Je mlha, drobně prší a není vůbec nic vidět. Najednou doplouváme k nějakému ostrovu a loď se otáčí. Skutečně už za sebou máme půlku cesty – půl hodiny. Loď se vrací a počasí se začíná trochu vylepšovat, ale opravdu jen trošičku. Po doplutí zpět do přístavu se rozhodujeme, jestli půjdeme na oběd či nikoliv. Poblíž je restaurace, kterou tedy navštívíme. S Pavlem si dáváme točené pivo, je mi vcelku jedno, jaká je to značka, protože stejně nevím, jak chutná. Pak si objednáváme něco k jídlu. Já si objednávám pizzu. Beru základ + choriozzo. Každá ingredience navíc je + 1 £. Květa si objednala lasagne a brala to jako sázku na jistotu, protože předpokládala, že jí přinesou opravdu lasagne. Jaké však bylo její překvapení, když jí přinesli hromadu něčeho, v čem dokázala identifikovat pouze jakousi hromadu mletého masa, na které byl roztavený sýr, žádné prokládání těstovinových plátů s masovou směsí (Italové by zaplakali, kdyby toto dílo uviděli a což teprve ochutnali). Po jídle vyrážíme pěšky na procházku kolem jezera. Prvně tedy navštívíme Balloch Castle, zámek ze kterého je v současné době asi zavřený bývalý hotel nebo zkrátka budova v rekonstrukci. Tak tedy alespoň nakukujeme kolem a jdeme dál. Květa zde objevuje své oblíbené jehličnany - krásné Araucaria araucana (blahočet čilský, araukarie). Pavel tvrdí, že prý není problém je nakoupit jako sazeničky. Pokud by nebyly drahé, tak si je u Pavla objednáme, až pojede na Moravu autem. Všude kvetou mečíky, oleandry a začíná se počasí skutečně lepšit. Svítí sluníčko, ale fouká vítr skotskou plání. Díváme se na lavičky, které jsou někomu určeny. Na většině je napsáno, že jsou toho a toho, komu se tam líbilo, že někdo tam jen rád sedával atd. Když už jsme v přírodě, tak se chceme i projít po skotské přírodě okolo jezera. Je zde i okružní cesta. Já na té modré vidím i vyhlídku, tak vyrážíme. Cesta je dost rozčvachtaná, místy šlapeme v blátě. Když se dostáváme na jakousi křižovatku cest, rozhoduji, že razíme doprava. Bohužel cesta se za nějakých pět set metrů stáčí a my se vracíme na stejné místo. Co teď, dál anebo zpátky? Nakonec Květa rozhoduje, že půjdeme dál. Ale cesta je čím dál tím horší a pořád nejsme na vyhlídce. Po cestě teče voda, není kudy se vyhnout, tak různě čvachtáme vodou. Mám z toho obrovskou srandu, když to natáčím. Po dalším kilometru dorážíme na místo, které by se snad dalo nazvat vyhlídkou, ale nikde žádné označení. Uděláme tedy pár fotek a snažíme se dostat zpátky. Přes pláně pokračujeme po cestě, až se dostaneme na začátek okruhu. Bohužel nás opět čeká cesta bahnem. Když se konečně dostáváme na inteligentní cestu, Pavel chce jít doprava, že prý tam by mohla být cesta k Balloch Castle. Já tvrdím, že je to blbost a že musíme jít po cestě před námi. Naštěstí mám pravdu a dostáváme se k jezeru. Konečně. Jenže už se zase začíná blížit večer, přestože se to nezdá. Utahaní a hladoví se vracíme k autu. Krmíme kačeny a po chvíli potkáváme i šedivou veverku. Já mám problémy ji natočit, natož aby ji Květa vyfotila. Takže veverka zůstává jen ve filmu.
Odjíždíme z Ballochu a po cestě Pavel ještě zastavuje ve skotském fast foodu Burger King, kde si dáváme alespoň chabou večeři. Zjišťujeme, že klasický Mc Donald je lepší a kvalitnější. Co se ale dá dělat? Ještě se zastavíme nakoupit v Kirkclandách v obchodním centru a jedeme spát - máme za sebou 262 kilometrů. Na neděli, poslední den našeho pobytu, jsme domluveni, že pojedeme navštívit Rosslynskou kapli.

LOCH LOMOND

Největší skotské jezero má rozlohu 71 km2, na délku má 39 km a široké je 8 km. Jezero je zároveň největší sladkovodní nádrží v celé Británii. Maximální hloubka jezera je 190 m. Jezero je součástí národního parku Loch Lomond & the Trossachs National Park, který byl vyhlášen v roce 2002. Na východě se tyčí vrch Ben Lomond (974 m. n. m.) a po obou hustě zarostlých březích vede silnice. V jezeře je několik desítek ostrovů, největší Inchmurrin (1,3 km2). Některé, tzv. crannogs, byly vytvořeny uměle v prehistorickém období; mají průměr 10 až 30 m a sloužily jako sídla. Jezero je vyhledávanou rekreační oblastí, plují po něm kajaky, kánoe, motorové čluny i vyhlídkové lodě (Sweeny´s Cruisers), hlavním letoviskem je půvabná vesnička Luss. Jezero proslavila smutná píseň „The Bonnie Banks O' Loch Lomond” od neznámého autora, kterým byl údajně jakobitský vězeň zajatý Angličany.
Loch Lomond & the Trossachs National Park, který se stal v roce 2002 prvním skotským národním parkem, pokrývá rozsáhlé a malebné území sahající od jezer u ústí řeky Clyde po Loch Earn a Loch Tay na jihozápadním okraji Perthshire. Hlavní zajímavostí parku je však Loch Lomond a nejpopulárnější bránou do parku je městečko Balloch ležící na jižním výběžku jezera. Vzhledem ke vzdálenosti od Glasgow (30 km) a silniční dostupnosti, bývá Balloch i jezero zaplněné tzv. jednodenními turisty.

BALLOCH

Nejvýznamnější vesnicí na březích Loch Lomond je Balloch na jeho jihovýchodním cípu, kde z jezera vytéká řeka Leven a po krátkém úseku směrem na jih ústí do zálivu Firth of Clyde. Balloch, obklopený domy a penziony není příliš atraktivní pro turisty hledající památky, ale tvoří spíše předměstí daleko většího průmyslového městečka Alexandria.

Již před více než 500 lety, mezi 1072 a 1652, byli pány Loch Lomondu a okolních kopců silná hrabata z Lennoxe. Původní hrad Balloch se nachází na okraji parku, asi 500 metrů od jihozápadní části hradu.
Rodina Lennoxů prodala panství v roce 1652 siru Johnovi Colquhounovi z Luss, který byl poté v roce 1800 prodán Johnu Buchananovi z Ardoch. Dnešní hrad byl postaven v roce 1808 Buchananem, navržený architektem Robertem Lugarem. V této době už obrana hradu nehrála při stavbě takovou roli jako v dřívějších dobách.
Hrady a venkovské domy byly umístěny tak, aby ukazovaly na sociální postavení vlastníka, což by nebylo provedeno lépe než hradem Balloch. To bylo 19. století, doba „The Landscape Movement“ v designu, znázorněný uspořádáním v rámci vozového parku, domu a využitím přírodní scenérie.
Lesy ovlivněné tímto způsobem, byly lemovány vchody a celkově byly obemknuty zděným ohrazením. To chvíli trvalo, ale krajina změnila vzhled od doby, kdy byl postaven hrad. Až do 18. století, půda kolem jezera byly drsné pastviny. „Zemědělské zlepšení“- období mezi 1750 a 1850, uzavřelo tuto krajinu do ploch rozdělenými kamennými zídkami. Bylo tam několik venkovských domů a hrady na protějším břehu, každý se svojí vlastní „designed Landscape“. Přítomnost stavby domu rodiny Cameronů pak však zabránila přístupu veřejnosti k jezeru. Byla to právě tato situace, která přiměla Glasgow Corporation koupit v roce 1915 hrad Balloch a otevřít areál pro veřejnost. Krajina, kterou je nyní vidět je určena pro rekreaci s dodatečným tlakem k zalesňování a urbanizaci.

Materiály, ze kterých jsem čerpal, byly především průvodce SKOTSKO (JOTA),WIKIPEDIA, informace z NETu – ORBION,, dále české, slovenské a UK portály, které se mi podařilo vypátrat, útržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, něco na místě z různých letáků a brožur získané na místě (většinou jsme museli překládat). Dalším zdrojem byly informační tabule, kde byl opět nutný překlad. Fotografie jsou vlastní,a scany.

Cestopis doplňuje i video ze stejné oblasti:
http://www.youtube.com/watch?v=qzLT9qa8QPg

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@